A JE TO TADY..TOLIK SLEDOVANÝ HEMOGLOBIN KLESL POD URČENOU HRANICI A MY VYRÁŽÍME SMĚR MOTOL NA DALŠÍ TRANSFŮZI...KOLIK JICH UŽ BYLO ANI NEVÍM...ROZHODNĚ NEBUDE POSLEDNÍ..
Poslední návštěvy s námi jezdí i Honzík, za to jsem velmi ráda...nějak si ten den prožitý na stacionáři dětské hematologie rozložíme mezi sebe a děleno dvěma...stejně je to těžký pro nás všechny, ale navzájem se tak nějak podporujeme..
Budíček v 5ráno, chudák Nikolka musí taky brzy vstávat, vezeme jí do školy a v Praze jsem stejně až po půl 9., Lilianka celou dobu vzadu v autě brebtá, že tam nechce, že bude mít bebínko..no, pamatuje si, myslím, všechno.
Nechci tady do detailů popisovat, co se odehrává než Lilianku napíchnou...dostane kanylku na dlaze a my máme zhruba hodinku času, než se krvička objedná a ohřeje..už máme v Motole i oblíbenou cukrárnu, sedáváme vždy u stejného stolu, dáváme si stejné dobroty:-)..rituál evokovaný místem..
Konečně kapeme, huráá, Lilianka už vzorně sedí v kočárku a pozoruje svojí krvičku a blikající infůzní pumpu, už to všechno okolo bere jako naprosto přirozenou součást života..takhle to prostě je.....za dvě hodinky můžeme jet domů, máme zase veselou a zdravě vypadající holčičku:-), v autě si děláme legraci, kdo to dal asi Liliance krev..možná nějaký smíšek, pohodář a veselý človíček..a my mu za to děkujeme, děkuje i Lilianka, ikdyž zatím nechápe souvislosti, jednou všechno pochopí a bude Vám všem, co darujete krev nesmírně vděčná, stejně tak jako já a Jenda.
Děkujeme!
