..když jsou nad námi naši Andělé...

...tak po roce..po krásným roce, kdy jsme mohli zase sledovat, jak nám rostou a moudří děti a já s nima...

Nikdy bych nevěřila, že se naučím vnímat tak důkladně všechen mix emocí, kterých jsme my lidé schopni...popravdě tento rok se emocemi jen hýbal..možná občas nebezpečně nahýbal, emoce nás dobývaly, občas ubíjely..ale nakonec...všechny ty přívaly smíchu, lásky, pocitů štěstí, smutku a lítosti, slz, doteků, pocitů beznaděje, že už to asi nepůjde dál, že už dál nemůžeme dojít, pocitu strachu, že nic nebude tak jako den před, otázek co bude dál a jak..má smysl....netýká se to jenom nás, ale i blízkých lidí v mém okolí...občas se dostavil emotivní přetlak a moje rozlámaná žlutá stolička dole v kotelně byla moje velký útočiště, kde jsem se vybrečela, trochu pročistila hlavu a zase se jelo dál.

...přišla jsem na to, jak je důležitý věřit v sebe sama, ve svou vnitřní sílu a energii, nikdy si neříkat nikdy:-), být aspoň trochu nad věcí a nenechat se ovládnout strachem..a mít se rád..mít rád všechny okolo sebe a nedivit se, že to, co se děje..děje se nějakým řízením vyšší síly...možná osudu...že nic není náhoda..že to tak má být..

...máme za sebou další krásnej rok, prožitý na 100%..se vším všudy..Liliance jsou už 4roky..občas bych chtěla chytit ten čas a trochu mu přistřihnout křídla..naučit se vnímat jedinečnost každého okamžiku a zapamatovat si..hluboko vrýt do paměti...slovo, větu, úsměv, pocit tepla, když mě šimrají její vlasy po tváři nebo když mě přijde pohladit a dát mi pusku:-) a řekne "..miluju tě, mami.." a vidím, že to myslí vážně vážně....sem tam se mi to i daří...ne z pocitu marnosti a strachu, ale protože je to krásný a krásných okamžiků není nikdy dost..snad to do dalšího roku natrénuju zase o trochu líp..:-).

Nová stimulační léčba zatím neslaví velké úspěchy, nic se nemění, rozhodně nehorší..stále dojíždíme na pravidelné krevní trannsfůze, stále do Motola na dětskou hematologii, kde se setkáváme s úžasnými dětmi s velkýma smutnýma očima...zvykly jsem si na to obě dvě..patří to do našeho života, stejně jako se střídá den s nocí...

Lilianka se stává ještě více trpělivou, někdy si říkám, že bych se vlastně od ní měla učit..stále ještě má svou krásnou dětskou moudrost, se kterou přišla na svět a ted´ji umí přesně a výstižně zformulovat a vyrazit mi dech a vzít všechna slova.. a občas dojmout, jak jednoduché a jasné jsou věci, vypadající na první pohled složitě a zamotaně..Lili vidí svět očima dítěte,já bych se to chtěla znovu naučit..pohled dítětena okolní svět je snazší, přímější a jasnější..bez předsudků..pořád je co se učit..

...taky bych se s Vámi chtěla podělit o naši oblíbenou teorii o Andělech, která mě velmi zaujala, Lilianka ji miluje a umí ji převyprávět svou dětskou řečí...(pozn. Tomášovi díky, že mě na tenhlu zajímavou věc navedl..)..proč my lidé máme tu rýhu -rýžku pod nosem..??...to náš anděl, když jsme přicházeli na svět tiskl nám přes rty prst a tišil náš křik a pláč...pšššššštt:-))..

...máme anděly rády, všechny tři..já a moje holky..věříme na ně...věříme, že každý máme svého strážného anděla..nebo možná..jeden anděl má na starosti více nás lidí...a je s námi ve dne, v noci nám našeptává naše sny a řídí naše snění a odpočinek..zajímá mne, zda se ti, kdo sdílí jednoho společného anděla se spolu potkávají nebo naopak..nesmí se nikdy vidět...jak vlastně vypadá náš anděl?....otázek je spousta, odpovědí už méně..snad časem přijdou i ty odpovědi...

..je před vánoci, už 4.vánoce s naší malou slečnou..přemýšlím stále o tom, proč se pro mne svátky zimy stávájí dny podobným těm ostatním v roce...bude to tím, že žijeme každý den naplno..každý den je jedinečný, má svoje kouzlo a nikdy se nebude znovu opakovat..každý den je vlastně takový svátek..nová příležitost k objevům, k vnímání okolního světa, k pozorování svého okolí..naučila jsem se díky Liliance nikoho nesoudit, poznala jsem, že úplně každý máme svůj problém, svou bolest, své trápení...jen se musíme ještě naučit svůj problém pojmenovat a podívat se na něj z jiného úhlu pohledu..najednou problém přestává být trápením..

Píseň o nejbližší vině
Jan Skácel

Je studánka a plná krve
a každý z ní už jednou pil
a někdo zabil moudivláčka
a kdosi strašně ublížil

A potom mu to bylo líto
a do dlaní tu vodu bral
a prohlížel ji proti světlu
a moc se bál a neubál

A držel ale neudržel
tu vodu v prstech bože můj
a v prázdném lomu kámen lámal
a marně prosil; kamenuj

A prosil ale neuprosil
a bál se ale neubál
a studánka je plná krve
a každý u ní jednou stál

Zpět k psaní..píši protože jsem tohle všechno měla v hlavě, tisíce myšlenek, které mi poletují v hlavě, občas mě napadne něco tak jasně jednoduchého, co se mi nabízelo celou dobu, jen jsem si toho ještě nevšimla...fascinuje mne, jak musíme dozrát..stejně jako ovoce, abychom byli schopni vnímat tyhle souvislosti, které spolu jen zdánlivě nesouvisí a někdy kolem třetí hodiny nad ránem...probudí mne náhlé vnuknutí, že je to vlastně jasné..že se nic neděje jen tak náhodou..vše je řízeno nějakou vyšší silou..možná, že se dá nazvat osudem..a vše, co se má stát..stane se..

...kolik jsem vedla za tento rok hovorů, s kolika zajímavými lidmi jsem měla možnost se setkat a seznámit, položila jsem více otázek než odpovědí?..vyprávění na dlouho předlouho..mám v sobě spoustu myšlenek, které by vydaly na celou knihu a opakovným čtením mne učí příběhu, jemuž je dobré naslouchat..

Chtěla bych Vám popřát krásný Nový rok, ať je rokem úspěchů, radosti a splněných přání.

Děkuji všem, co nás mají rádi..jsou to všichni ti, které máme rádi my:-)..se kterými jsme v kontaktu, oboustranně na sebe myslíme:-), děkujeme, že na nás stále myslíte, že jste s námi.

Přeji Vám všem, aby Váš anděl strážný nikdy nezaspal a hlídal váš klid...