Bezpodmínečná láska vychází z nás za každou cenu, bez ohledu na okolnosti, nic neočekává. Pokud tomu tak není a my za naši lásku očekáváme vděčnost, věrnost, poděkování a lásku, vytváříme sami v sobě pocit strachu, žárlivosti nebo dokonce nenávisti v okamžiku, kdy je nedostáváme...
Je to opravdu tak..tři roky jsem nic nenapsala, ale o to víc jsem si užívala přítomnost svých skvělých dětí, pozorovavala, jak máme všechny k sobě čím dál víc blíž, pochopila, co je podstatou bezpodmínečné lásky.
Ani vlastně nevím, kde začít, v našich životech se událo spoustu okamžiků, které mne, pokud budu psát o sobě, posunuly zase o hodně dál...došla jsem k tomu, že je dost možné, že když se cítíme opravdu nejhůř, dějí se ty nejúžasnější věci v našich životech, kterých můžeme být přítomni, odžít si je všechny, pochopit, smířit se, naučit se vstát a jít dál, ikdyž kolikrát máme pocit, že už nevstaneme ani ráno z postele, představa vykročit mezi lidi a dělat, že je vše vlastně skoro v pohodě...je jako špatná scéna z béčkovýho sci-fi filmu, ale jde to...
Taky si plně uvědomuji, že vlastně pokaždé je to jen a jen nás, jestli když ráno vstaneme půjdeme do toho dne s dobrou náladou a budeme si brát to lepší a užívat si krásnýho dne nebo to bude naopak...prostě každý máme vždy na výběr a to je skvělý:-)
Opět se v mém životě objevila spousta nových lidích, krásných milých setkáních, láskyplných obejmutí - milých pohlazení, věřím, že ani jedno z těch setkání nebylo náhodou, že jsem se měli potkat, setkat, poznat...něco předat...
Nedávno jsem zahlédla zajímavý článek o tom, že v našich životech probíhají tisíce změn, že bychom se ale měli dívat vždy jen na přítomnost, protože pokud se vracíme a stále přemýšlíme o minulosti, vzdalujeme se od svého pravého Já.
..teď už trochu chápu, že svět je vlastně takový, jaký si ho kolem sebe vytvoříme...a tak si (ho) tvoříme, užíváme každé krásné volné chvíle, hodně se smějeme, povídáme a jsem za to všechno nesmírně šťastná.
Ani nevím, kde bych měla začít, možná tedy od konce...je téměř konec srpna 2014, Lilianka tu leží na pokoji v olomoucké dětské hematologie a právě ji kape transfůze.
A nad hrnkem studenýho přeslazenýho nemocničního čaje si tu přemýšlím, přeji si, doufám, že něco by mohlo být lepší než doposud...a Leucin by mohl nastimulovat tvorbu kostní dřeně..transplantace ještě není aktuální, Nikolka byla vyšetřena jako přímý dárce, ale nevyhovuje, takže cesta musí vést jinudy:-)
Posledních několik transfůzí se zhustilo do intervalu po 3týdnech, nějakým předcházely velmi nepříjemné kolapsy, akutní hospitalizace v nemocnici, dvě magnetické rezonance srdíčka a jater - na podzim 2013 s ne moc dobrými výsledky, ta jarní 2014 byla už podstatně přívětivější...mezitím opět a asi už naposled zkouška vyšší dávky kortikoidů, které nezabíraly na naši zpropadenou:-) kostní dřeň ani trošku, takže po 3měsících jsem zase vysazovali,...v podstatě se pořád něco tak dělo a Lilianka to vše zvládá se svou neuvěřitelnou pohodou, nadhledem a klidem, čímž mi to všechno opravdu hodně zjednodušuje a pomáhá...je neuvěřitelně silná a velká bojovnice a my se taky hned tak nevzdáváme:-).
Jsme v Olomouci kvůli Leucinu, který jsem baštily:-) někdy v roce 2010 a ted´ to zkusíme ještě jednou a pořádně:-), zítra ještě odběr kostní dřeně a můžeme jet domů za Nikčou:-)
Tak slibuji, že se zase brzy ozvu a něco dopíšu, mám v hlavě spoustu věcí, hlavně když si užívám své dlouhé bezesné noci a do rána vždy zase zapomenu, protože ...
moji milovaní, našla jsem pár tipů pro dokonalou krásu...
Abyste měly hezké rty, říkejte hezká slova
Pro krásné oči hledejte v ostatních lidech to krásné.
Pro štíhlou postavu se rozdělte o své jídlo s hladovými.
Pro krásné vlasy nechte dětské prstíky, aby se vám v nich procházely alespoň jednou denně.
Pro duševní rovnováhu choďte s vědomím, že nikdy nejdete samy.
Lidé mnohem víc než věci potřebují být ochraňováni, oživováni, milováni a spaseni, nikdy nikoho nezraňte.
Pamatujte, že když potřebujete pomocnou dlaň, vždy ji najdete na konci své ruky. Jak budete stárnout, objevíte, že máte ruce dvě. Jednu, aby pomohla vám, a druhou na pomoc ostatním.
Krása není v oblečení, které nosíme, v postavě, kterou máme, ani v úpravě vlasů. Krása musí být vidět v očích, protože to jsou to dveře do srdce, místa, kde sídlí láska.
Krása není v obličeji. Pravá krása se odráží v naší duši.
Krása roste s léty.
Tak buďme krásní:-),
ať si zachováme duševni zdravi a radost ...nenechte si pošlapat nové příležitosti, nové možnosti, nenechte si zadupat svoje JÁ...mějte rádi sebe sami a přeji všem každé ráno najit v sobě, silu a radost se pousmát a potěšit své milé, mám Vás všechny moc ráda, děkuji za to, ze jste♥ Zd.Anna P.
Jsou obě tak krásné a rozdíl věku 84let není vůbec podstatný...
