Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět…“
"Ano, jistě," řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlnu písku ve svitu měsíce.
"Poušť je krásná…," dodal.
A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp… Nevidíme nic... Neslyšíme nic…
A přece něco září v tichu…
"Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu…," řekl malý princ.
Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku. Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad. Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství…
"Ano," řekl jsem malému princi, "ať je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!"
( Antoine de Saint-Exupéry - Malý princ)
...malé, maličké a ještě menší, a přesto najednou tak velké, důležité, dostávající smysl, svou důležitost a prostor..díky Lilince..už jsem to někde psala, naučila nás dívat se kolem sebe tak trochu jinak..jinýma očima, rozlišovat podstatné od nedůležitého, naučila nás těšit se z obyčejně vypadajících věcí a situací, které jsou pro nás už vyjímečné a krásné ...
...včera jsme byli s Liliankou na další transfůzi a kontrole na ortopedii- vše dopadlo dobře, dostala krvičku, opět byla vzorná, šikovná, na rtg páteře spolupracovala jako dospělý člověk...
..když kapala krvička, seděla jsem u Lilinky na posteli, držela jsem jí za ruku a zadívala jsem se na její ouško..možná to bude směšné, legrační, ale...kdyby byla Lilianka zdravá, vůbec bych se nějakým "uchem"nezaobírala"..v tu chvíli mi přišlo krásný a dokonalý..a uvědomila jsem si, jak jí celou miluji, se vším všudy, se všemi klady a se všemi nedostatky...a zamrzelo mě, že jsem tohle nikdy u Nikolky nevnímala...nebylo proč..Nikolka je zdravá, šikovná a veselá holka a já to brala, jako samozřejmost.
Proto mám radost, když mi doma vykvete kytička, na krmítko přilétně několik sýkorek a venku slyším ptáčky, cítím jarní sluníčko, které začíná mít sílu, když mi Nikolka donese krásný obrázek a nebo když mě Lilianka jen tak obejme..a večer z postýlky slyším cinkání oblíbené lilinčiny plyšové stonožky...dříve bych ho jistě neslyšela..ne, že bych nechtěla, ale neuměla bych ho slyšet..
Měla jsem tu čest setkat se s lidskou nenávistí, závistí a zlobou..je mi líto všech těhle lidí, nedokáží a nechtějí slyšet a vidět malý-velký maličkosti, kterými je obklopen každý z nás, stačí se jen pozorně dívat kolem sebe!..a možná pak nebude na světě tolik zla..
Přeji Vám všem, ať Vás jarní sluníčko hřeje na tvářích a v srdíčkách, krásné jarní dny!