...vše o naší malé Liliance

Šťastný je třeba i ten, kdo se při západu slunka těší na zářící hvězdy...
Štěstí je pocit, kdy Tě netíží zlé myšlenky, nedohánějí tě špatné skutky, neřešíš chybnou minulost, ale užíváš si okamžiku, protože ti dává pocit, který tě uklidňuje. Co si pod tímto slovem představíte Vy?

zdenkaporizkova@seznam.cz

 

Nesplněná přání jsou krásná, protože trvají. Je-li přání splněno, hyne.

 

 

 

Anketa

Přemýšlíte o dárcovství kostní dřeně?

Jak nám to všechno klape...

24.03.2010 15:50

...slíbila jsem, že dám vědět...jak nám to s Liliankou klape..ve školce, v práci....:-),

největší potíž je ranní vstávání....a tenhle problém mám jenom já..Lilianka a ani Nikolka ne...:-))

Jinak myslím, že se nám oběma líbí, ..Lilianka se  více rozmluvila, je plná zážitků ze školičky, má spousty nových kamarádů a každé ráno se ráda vrací do školičky ke svým milým "tetám" a dětem..a večer brebentí o tom, co bylo ve školce:-).

A já?

Mě ta změna také prospěla, je pravda, že volného času trochu více ubylo, ale už zase potkávám známé tváře, které jsem nějaký ten pátek neviděla a opět jsem utvrzena v tom, že každý máme nějakou tu starost, něco, co nás trápí a bolí..a že ikdyž někdo navenek působí, že si žije relativně klidný a spokojený život..našlo by se jistě něco, co je bolavý a schovaný někde uvnitř..ale o tom to je...nikdo nám přeci neslíbil, že ten život bude jednoduchý...

 

 

Večer jsem se byla projít podél řeky lemované stromy.Listí šustělo,jakoby mi ty malé,krásné výtvory přírody
 
hýřící všemi odstíny zelené chtěly něco zdělit.Naslouchala jsem,však nerozuměla jsem jejich řeči.Plakala jsem,ale šla dál.Začalo pršet.Najednou jsem ucítila jak mi kapky
vody
 
dopadají na obličej stejně jako slzy které jsem
nemohla
 
zadržet.Bylo ticho,kapky deště se odrážely od všeho co jim skřížilo cestu.Bylo mi dobře,nebyla jsem jediná kdo pláče,plakalo i nebe nademnou.Plakala má duše.Vše co bylo ve mě-pocity,myšlenky,touhy,sny se najednou rozplynulo stejně jako déšť.Koukala jsem kolem sebe,bylo mi krásně a zároveň hrozně smutno.Došla jsem tam,kde cesta končí,ale došla jsem k cíli.Bylo to pro mě takové malé vítězství,to,že jsem aspoň fyzicky,aspoň tou přítomností něčeho dosáhla,došla jsem až nakonec,ale i přesto byla má
duše
 
prázdná a smutná.Snad i duševně dojdu tam kam chci.Cesta bude spletitá a krkolomná,plná nástrah,ale nevzdám se,půjdu dál-tam,kde končí řeka.
 
 
Tedˇ už snad opravdu mohu popřát hezké jarní dny Vám všem, kdo nás tady sledujete, poděkovat Vám za podporu a milé vzkazíky:-)
Zdenka P.